M&T: Kliky z Dobrušky si otevřely dveře do celého světa

Člověku se přitom pohledu vybaví střípky zajímavostí z výroby vozů Rolls-Royce. Robotická ruka v proskleném prostoru zavírá a otevírá dveře. Na velké obrazovce svítí číslo 982 235/1 100 000. Stroj právě testuje výdrž a kvalitu kliky, dveře už s její pomocí otevřel a zavřel bezmála milionkrát, ještě sto tisíc cyklů zbývá. Dveřní kování značky Material & Technology, zkráceně M&T, dnes slouží po celém světě. Bez problémů obstojí i v agresivních tropických podmínkách, takže firma si může dovolit dávat dvakrát delší záruku, než je tam obvyklé. Za loňský rok napočítala 55 zemí, kam své výrobky dodala. Vedle vyspělé technologie a materiálů staví i na jedinečném designu, který potvrzuje nejen prestižní mezinárodní cena Red Dot, ale i častá snaha o kopírování ze strany konkurence.

Nejlepší průprava je sport

M&T je pozoruhodná také tím, že ji vedou tři bratři Ulichovi, z nichž nejmladší Ivo se proslavil jako fotbalista. I zbývající dva jsou ale srdcem sportovci, nejstarší bodoval na mezinárodní scéně v duatlonu, prostřední zase vedle fotbalu zaznamenal úspěchy na horských kolech. „Sport je nejlepší průprava pro podnikání i pro život. Člověk musí být odolný, musí mít vůli, trpělivost, musí vydržet tlak. To jsou všechny atributy, které stoprocentně využijete i v byznysu,“ říká Ivo Ulich. Příběh M&T mu dává za pravdu.

K podnikání vlastně sourozence přitáhl prostřední z bratrů Roman, který k němu tíhl hned se začátkem dospělosti. Mimo jiné prodával v Česku dveře z Polska a chtěl je prezentovat na veletrhu. Protože mu chyběly kliky, obstaral si je z Turecka. Kliky pak měly na veletrhu větší úspěch než samotné dveře. Tato zkušenost přivedla Romana Ulicha k záměru dodávat na trh právě dveřní kování. „Já už jsem tehdy vrcholově sportoval, hrál jsem za Slavii, a brácha za mnou přišel, že nedaleká firma s tímto sortimentem bude končit, takže bychom mohli odkoupit její skladové zásoby, převzít její zákazníky, začali bychom nakupovat v Turecku a rozjeli byznys,“ vzpomíná Ivo Ulich. V roce 1997 tak vznikla firma Ivo Ulich – Material & Technology a začala fungovat jako obchodník s dveřním kováním.

„Nastalo takové období, kdy se mi ten náš příběh moc nelíbil, protože jsem měl jiné představy, jak to bude fungovat,“ říká otevřeně Ivo Ulich. Bratr Roman posléze přišel s myšlenkou, že v Novém Městě nad Metují odchází z tamní strojírny řada šikovných lidí a zakládají po okolí řemeslné firmy, s nimiž by M&T mohla spolupracovat a pustit se do vlastní výroby. „V podstatě jsme začínali zase od nuly, ale podařilo se to poměrně rychle zorganizovat, dodavatelé nám dělali jednotlivé komponenty, my jsme je kompletovali a expedovali,“ líčí Ivo Ulich. Firma přišla s novým vlastním designem, místo tradičních štítkových nabídla rozetové kliky, což byl sortiment, po kterém byl hlad, a prodeje rostly. V roce 2001 se M&T díky přechodu na vlastní výrobu dostala na provozní nulu. „To byl zlomový moment, cítili jsme, že jdeme správnou cestou,“ říká Ivo Ulich

Poučení z krize

V následujících letech firma rostla a průběžně řešila potřebu stále větších prostor, až se v roce 2005 bratři sešli v Japonsku, kde měl zrovna Ivo Ulich fotbalové angažmá, a dohodli se, že je třeba postavit vlastní tovární areál. Příležitost se naskytla v Dobrušce, kde na vhodném místě končilo zahradnictví. „Začali jsme vykupovat pozemky, ale pak nám do toho vpadla finanční krize,“ vzpomíná Ivo Ulich. V roce 2008 se M&T dostala na tržby zhruba 75 milionů korun, ale pak nastaly roky poklesu způsobené recesí ekonomiky a hlavně propadem stavebnictví.

Krize však bratry Ulichovy mnohému naučila. Přišli na to, že je lepší stavět na širším sortimentu a nespoléhat v drtivé míře jen na domácí trh. „Zjistili jsme, že větší projekty vyžadují levnější produkty, takže jsme přidali nové modely a mezi materiály zařadili k prémiové mosazi třeba i nerez. Zároveň jsme rozšířili portfolio o okenní kliky, zarážky, úchyty k posuvným dveřím. Do toho všeho jsme postupně investovali a projekt v Dobrušce jsme odložili na neurčito,“ popisuje Ivo Ulich.

Firma se k záměru vrátila až s dozníváním světové finanční krize. Stavět se začalo v prosinci 2013, v lednu 2015 už se M&T stěhovala do designově pojatého areálu s administrativní budovou, sklady a výrobou včetně vyspělé galvanické linky na povrchové úpravy. „To byl další milník. Nový areál nám pomohl i v očích zákazníků, kteří k nám jezdili na školení. Chtěli jsme, aby viděli, že krásné věci děláme v krásném prostředí. Ty prostě nemůžete dělat někde v bývalém kravíně, vše musí zapadat do sebe jako puzzle,“ říká Ivo Ulich.

Vstup mezi designovou elitu

Krásné věci se M&T zjevně daří. Hlavním designérem je Roman Ulich, který ale spolupracuje i s dalšími návrháři. V letech 2000 až 2005 se tak stala prodejním šlágrem klika Burak, velmi úspěšný a hojně kopírovaný byl model Entero a ke špičce patří i model Minimal/Maximal. Za něj si firma odnesla již zmíněné ocenění Red Dot, kterým se hodně ukázala ve světě a předvedla, že špičkové kliky nepochází jen od italských nebo německých výrobců. Současné portfolio již čítá kolem 40 modelových řad klik v různých povrchových úpravách. „Všechny, které se navrhly, máme až na pár výjimek dodnes v nabídce a prodávají se,“ říká Ivo Ulich. Častému kopírování se M&T brání registrovanými vzory a patenty, kterých má zhruba 150.

Kliky z dílny bratrů Ulichových si sem tam nacházely zahraniční kupce od počátku, důkladněji se ale firma začala zahraničním trhům věnovat po finanční krizi a nejaktivnější je v tom poslední tři roky. Stále tvoří 85 procent obratu v Česku, ale své zastoupení má už ve 20 zemích a v dalších jsou k dispozici její prodejní místa. „V současnosti jsme schopni dodat kamkoli na světě,“ říká Ivo Ulich. Kliky M&T tak otevírají dveře v Izraeli, Libanonu, Brazílii, na Maledivách, Seychelách či na ostrově Mauricius. V Česku je asi nejznámějším projektem vybaveným z dobrušské manufaktury pražská PPF Gate, její výrobky slouží třeba i v paláci DRN na Národní či ve Šporkově paláci.

Samé plusy

V loňském roce M&T utržila 157 milionů korun. Ročně přitom vyrobí zhruba 120 tisíc párů klik, jejichž prodej představuje dvě třetiny obratu. Zbytek tvoří neviditelné zárubně, magnetické systémy zavírání dveří, dveřní zarážky nebo třeba okenní kliky. Na dalších pět let má firma s padesátkou zaměstnanců poměrně konzervativní plán a chce se dostat na tržby 200 milionů korun. Od výstavby areálu v Dobrušce si vyzkoušela řadu způsobů financování od zdrženlivých bank přes velmi pružný, ale nákladnější kapitál od soukromých investorů až po dluhopisy. Nyní se rozhodla získat další zdroje financí na pražské burze. „Vidím v tom samé plusy. Je to další milník v naší už pětadvacetileté historii. Vstup na burzu není jen věcí prestižní, ale je to i projev transparentnosti a solidnosti, je v tom velká marketingová hodnota, protože přiblížíme náš příběh. Příležitost k investici dostanou naši zaměstnanci. A především získáme kapitál levnější než z dluhopisů, které budeme moci uhradit, a zároveň vytvoříme rezervu pro další rozvoj,“ vypočítává Ivo Ulich