MMCITÉ: Miliardový design z Bílovic zkrášluje města celého světa

Když chce turista relaxovat na vyhlídkové stanici nové lanovky na nejvyšší evropskou horu Mont Blanc, ve výšce 3462 metrů nad mořem mu k tomu poslouží lavičky mmcité. Stejně je tomu v saudskoarabské Mekce, kde si nejen muslimští poutníci mohou odpočinout na posezeních téže značky. Firma z Bílovic u Uherského Hradiště vybavila mobiliářem třeba také olympijskou vesnici pro hry Rio de Janeiru nebo různé newyorské odpočinkové zóny. Její přístřešky na kola uspěly i v byznysové čtvrti „města módy“ – pařížské La Défense.

mmcité dnes 80 procent své produkce prodá v zahraničí a mezi její nejdůležitější trhy patří se zhruba pětinovým podílem na obratu Spojené státy. Za 30 let existence vybudovala deset poboček po celém světě a skrze exkluzivní distributory působí v dalších pětatřiceti zemích. Její loňské konsolidované tržby dosáhly bezmála 1,1 miliardy korun. „My jsme od počátku cítili, že městský mobiliář je těžko vyčerpatelné a zároveň velmi potřebné designérské téma, protože se tyká měst, což je nekonečný příběh. Pozdější vývoj tento náš pocit velice dobře potvrdil,“ říká dnes šéf a majitel mmcité David Karásek. Jeho příběh ukazuje, že jde o muže, který ví, co chce a umí si za tím jít.

Z ničeho je něco nádherného

Už ve druhé třídě základní školy šokoval učitelky, když na otázku ohledně svého budoucího povolání odpovídal, že chce být průmyslovým designérem. Přivedla ho k tomu fascinace automobily a články z autosalonů v Ženevě či v Paříži, kde ve své době bývaly k vidění i nejrůznější designerské studie budoucích modelů. „Šlo o průmyslový design v nejryzejším provedení, kde jde o techniku a funkční záležitosti, ale zároveň o emoce a tvar. Na začátku není nic, na konci je něco nádherného,” líčí David Karásek. Díky svému zaujetí velmi přímočaře vystudoval střední i vysokou umělecko-průmyslovou školu. Právě na vysoké započalo jeho podnikání.

V roce 1992 ještě jako studenti s kolegou Radkem Hegmonem vyhráli soutěž na řešení prvků městského mobiliáře pro Zlín. „Od počátků jsme se drželi pravidla, které se bohužel často porušuje, že design by neměl obtěžovat přílišnou invazivností, agresivitou nebo řekněme přílišnou tvarovou bohatostí. Z dnešního pohledu jsou naše tehdejší návrhy směšné, ale tenkrát měly úspěch. Pravidlo neinvazivního designu však ctíme pořád,“ vzpomíná Karásek. Součástí první ceny bylo i provedení vítězného návrhu, jehož gró tvořily stánkové přístřešky. Mladí nezkušení designéři tak stáli před poměrně rozsáhlou realizací.

Ukázalo se, že sehnat výrobce v žádané kvalitě nebude v postkomunistickém Československu jen tak, protože slovy Karáska „komunismus zparchantěl i to řemeslo.“ Takže ačkoli chtěli mít původně jen designerské studio a navrhovat, zkušenost se zakázkou pro Zlín je nakonec přivedla k tomu, že se v roce 1996, dva roky po založení společnosti mmcité, pustili i do samotné výroby. Neměli žádný kapitál a vše financovali jen ze získaných zakázek. Nejprve dali dohromady řemeslníky, kteří dělali hlavně pro ně, pak se jim podařilo získat „něco jako větší garáž“ a tam už začali opravdu s vlastní výrobu.

Výzvy člověka zlepšují

Zakázka pro Zlín byla dobrým odrazovým můstkem a práce přibývalo. V závěru milénia ale přišlo slabší období, které mmcité přimělo rozjet druhý výrobní program. Zajímavou příležitost totiž skýtaly rekonstrukce železničních koridorů, a tak se firma pustila do mobiliáře pro železnici. Na základě rozdělení výrobního programu se o mnoho let později rozešli i oba původní společníci – David Karásek zůstal u městského mobiliáře, Radek Hegmon se oddělil s novou firmou zaměřenou na designové prvky pro infrastrukturní projekty, jako je právě železnice.

V roce 2001 mmcité zahájila zahraniční expanzi, když otevřela pobočku na Slovensku. „Brzy ale bylo zřejmé, že český a slovenský trh jsou pro nás malé. Abychom se mohli dostat na lepší prodejní cenu, potřebovali jsme vyrábět víc, takže jsme hledali další zahraniční odbytiště a začali jsme účastí na jednom veletrhu v Německu,“ popisuje Karásek. Tam se firmě z Bílovic podařilo získat stěžejní distributory hned pro několik velkých evropských trhů. „Byla to pro nás taková zkouška, jestli uspějeme. Když jsme předtím jezdili ven, přišlo nám, že jsou tam k vidění skvělé věci, kterým nemůžeme konkurovat. Ale naše produkty se líbily a vůbec nám nechtěli věřit, že jsme z Česka,“ vzpomíná David Karásek. Zároveň podotýká, že mmcité prorazila s hotovými výrobky na západních trzích v době, kdy měly domácí firmy obvykle ambici dělat nanejvýš subdodavatele západním partnerům. Byla to podle něj tvrdá škola, která české designéry hodně naučila. „Šlo zase jen o potvrzení pravdy, že když člověk čelí nějaké výzvě, tak se zlepšuje,“ dodává Karásek.

Zvládáme těžké trhy i těžké časy

I Evropa ale začala být firmě časem malá, a tak v roce 2012 otevřela první pobočku mimo starý kontinent – v daleké Brazílii. Vedení mělo vazby na latinskou Ameriku a z provedeného průzkumu vyplynulo, že brazilský a obecně latinskoamerický trh je městským mobiliářem nenasycený, a tedy velmi slibný. Brazílie ale podle Karáska určitě není jednoduchým odbytištěm, protože se zde střídají krize a konjunktury strměji, než je zvykem v Evropě, navíc veřejný sektor, jako municipality, neoplývá penězi, takže zákazníky jsou spíše soukromí developeři. Firma tam ale zejména kvůli vysokým dovozní clům zřídila svou druhou výrobní základnu, která dnes slouží zejména pro americký kontinent a zkracuje tak přepravní vzdálenosti.

mmcité se za dobu její existence dařilo vytrvale růst, jeden z mála roků, kdy se tak nestalo, byl první rok covidové pandemie – 2020. Firmě ale stoupl zisk, protože se nejezdilo na veletrhy a další akce, takže klesly náklady. V roce následujícím už růst obratu opět pokračoval, protože rozběhnuté projekty se vzdor krizi vesměs nezastavily a obchodní komunikaci pomohl udržovat všeobecný přechod firem do on-linu. Loni pak kartami zamíchaly výkyvy cen surovin a nedostupnost některých materiálů. „To nám působilo velké problémy, ale byla to záležitost celé ekonomiky, takže zákazníci měli pochopení, a to i pro případné zdražení zakázky. Nakonec jsem se opět dostali na rekordní obrat jedné miliardy a bezmála sta milionů po konsolidaci,“ popisuje David Karásek.

Design, který slouží

Produktově jsou hlavními tahouny obratu mmcité lavičky a další sedací prvky do veřejného prostoru, následují zastávkové přístřešky a odpadkové koše. Městský mobiliář se dnes podle šéfa firmy přibližuje svým stylem nábytku, protože veřejný prostor je rostoucí měrou obýván. „Ještě tak před 20 lety se lidé chtěli ulicí hlavně rychle někam dostat, dnes už ji zabydlují a městský mobiliář je tak stále potřebnější. Ještě to umocnil covid. Lidé si v době, kdy byli zavřeni doma, uvědomili, jak moc jim chybí veřejný prostor, což zase zvedlo zájem o něj. Pro náš byznys je to dobrá zpráva,“ vysvětluje David Karásek.

Dalším směrem vývoje je rozšiřování funkcí městského mobiliáře pomocí různých technologií. „Já vždycky říkám, že nejlepší trend je držet se od trendů dál, takže my se na trendy vždy díváme kriticky a snažíme se zaměřit na to, co opravdu řeší nějakou lidskou potřebu. Dnes už tak máme i řadu technologických výrobků, například lavičky s nabíjením, protože lidé potřebují energii pro mobilní telefony nebo pro kola. Děláme také mobiliář se solárními panely, který je nezávislý na rozvodné síti, protože energii sám vyrobí,“ líčí David Karásek.

mmcité se zároveň stále poohlíží i po nových výrobních programech, které by se doplňovali s tím stávajícím. Může jít o veřejné osvětlení nebo třeba o hřišťové prvky. „Vždy bychom ale šli cestou nějaké kooperace nebo akvizice, určitě bychom nezačínali od píky. Naší výhodou je významná obchodní síla, máme vlastní erudované obchodní týmy na jedenácti trzích včetně Česka,“ říká Karásek. A sama značka už je v oboru celosvětovým pojmem.

V současnosti chce ale firma především investovat do výroby, aby uspokojila rostoucí poptávku. Ráda by se z nájemních prostor přesunula do vlastních a dotáhla některé investice do technologií. Protože bankovní úvěry jsou drahé, rozhodli se v mmcité jít si pro nový kapitál na burzu.